Workshop s Bastl Instruments ve zkušebně Converse
Když jsem před rokem vyrazil v rámci seriálu o DIY za klukama Z Bastl Instruments do Brna, nečekal jsem, že ze setkání vznikne přátelství, které mě o půl roku později zavede do koutů francouzského venkova. Být týden na zámku v Château de Fougerette s partičkou Švýcarů ze SGMK spolu s Bastl Instruments byl pro mě opravdu zážitek a jak to tam celé probíhalo, se můžete dočíst v blogu Vibesu. Od té doby jsem pravidelně v kontaktu s Ondřejem Mertou a občas si zavoláme a rozebereme, co je u koho nového. Ondřej je totiž vizionář a k dobrým nápadům opravdu nemá daleko. Je nevyčerpatelná studnice nových ideí, které postupně realizuje. Má velkou výhodu. Není na to sám. Jádro Bastl Instruments tvoří tři chlapíci s osobitým imagem, ale nepředbíhejme, ještě se k nim dostanu. Důležité je, že každý člen Bastlu pokrývá oblast, ve které vyniká a tak celý tým dokáže pojmout vše potřebné k dobrému byznysu. A tak není divu, že se Bastl Instruments letos objevil na čelní stránce časopisu Elle a také slavil úspěch na Frankfurtském veletrhu Musikmesse.
Když jsem se zeptal Václava, hlavního inženýra a vývojáře, jak si vychutnává úspěch, odpověděl mi popravdě: „Mám dobrý pocit, že vím, kam směřujeme a teď vím, kolik je toho před námi a co je třeba dělat. Teď už je třeba pracovat na tom, do čeho jsme se pustili.“ Když dostanete své sny, až do tohoto bodu, podnikání se dostává na novou úroveň a neuvěřitelným způsobem vás to posouvá dál.
Vraťme se ale zpět k workshopu, který probíhal ve zkušebně Converse na Praze 4. Ta je umístěna ve dvoře starého závodu kousek pod Nuselským mostem. Když jsem k ní přicházel, vzpomněl jsem si na punkerský léta, když jsme ještě zkoušeli v Táboře. Toto místo však bylo o dost lépe vybavené, „vonělo“ novotou, nechyběl fotbálek, zkušebny čerstvě vymalované, vše v přesně nadefinovaném stylu, mířící na mladou muzikantskou generaci. Converse podporuje mladé hudebníky a díky tomu má přísun pro dobré PRko, jako v případě Bastlů. Ti už nepředváděli jen první řadu svých DIY synthesizérů Trinity a Microgranny, ale tentokrát postoupili o pěkný stupeň výše.
„Ahoj, pojď dál, vezmi si manuál a napij se vínovice“ spustil Ondřej Merta aka Andy Kaufland, na každého opozdilce, který přišel pozdě na jejich prezentaci nového moduláru „Rumburak“. „A přátelé, říkám vám to zcela otevřeně, dokud se ta flaška nevypije, nikam nejdeme.“ Zaglosoval. V místnosti sedělo tak třicet lidí, většinou mladých, okolo pětadvaceti, kluci i holky, několik cizinců, zahlédl jsem i těhotnou ženu. „Další adept na synťákovou závislost“ pomyslel jsem si v duchu. Všichni drželi v rukách velké noviny, s moderní grafikou, jež ukrývaly popisy jednotlivých modulů nového Modulárního synthesizéru.
„Tak přátelé a to hlavní proč jsme dnes tady, je proto, abychom vám představili, tento nový, vyjímečný, mnohokrát proklamovaný nástroj Rumburak“ pokračoval Ondřej a vždy když zaznělo toto pohádkové slovo, Ondřej, Václav i Leoš, nahodili pozici držení těla, čekající na smršť blesků fotografů. Těch sice nebylo tolik, ale pořizování záznamu nechybělo. Ondřej pokračoval s historií bastlení, zdůraznil ikonu Standy Filipa nechyběl ani typický brněnský patriosmus, který z úst Ondřeje, (možná si teď na chvíli propůjčím jeho nick), takže úst Andyho Kauflanda zazníval. Andy Kaufland je fasa. Knírek, vlasy na patku, tričko s modulem z modulára a zlaté boty, prý údajně ze Srbska a k tomu už několik loků vínovice ( z Mikulova, Benátek Čech, jak několikrát zaznělo). Svým charisma a imagem strhával pozornost. Mám rád jeho styl, je sedlácký, dobrosrdečný a vtipný, stejně jak celá firma. Práce v Bastlu musí být jeden dlouhý semestr umělecko-průmyslové školy, s nedostatkem nouze na večírky, akce, cestování po zahraničí a neustálém setkávání se s novými lidmi. „A tohle je tedy náš nový Rumburak.“ Zaznělo prostorem a kluci se opět nahodili do pózy a Václav se ujal vedení. Jako hlavní projektant Bastlu přiblížil základní funkce modulárního synthesizéru a nepoužil ani jedno cizí slovo.
Čas pokročil a z prezentace se kluci přesunuli k vlastní ukázce, jak Rumburak hraje. V ten moment hlavní slovo přebírá Leoš aka HRTL, propojuje jednotlivé moduly a pouští se do kroucení. Kolem kluků a Rumburaku se tvoří kolečko, všichni fotí a poslouchají. Tedy musím říct nehraje jim to špatně. Design Rumburaku taky stojí za to. Vše je vyrobené ze dřeva, dokonce i čelní panel. Vedle Rumburaka stojí ještě druhý modulár poskládaný z modulů od jiných výrobců, ne nadarmo se mu říká Borůvka. Jak se později od Anny dozvídám, je natřen speciální barvou, která mění odstíny podle úhlu světla. V základní barvě je fialovorůžový a vypadá opravdu fresh. Mezitím se rozjíždí „Bastl Jam Session, Leoš nahazuje beaty, Václav dotváří melodie.“ Na řadu přicházejí jednotlivé moduly, znějí dobře. Zájemci pure elektroniky si určitě přijdou na své.
Blíží se jedenáctá, hlasitost oscilací je třeba stahovat na minimum, lidé se začínají rozcházet, zůstává skalní jádro nadšenců, všichni obdivují moduly, někteří by je nejraději vyměnili za ideální holky, fascinace střídají nabídky společných workshopů, Bastl networkuje a já si tak říkám, jo. Povedlo se to, jsme na konci, dáváme si poslední společné foto, rozpojujeme kabely a pomalu se přesouváme k autu. „Přijeď v červnu do Brna, plánujeme sraz, bude to velké, přijedou kluci ze zahraničí, bude pár workshopů, večer zajamujeme, co ty na to?“ prohodí Ondřej a já přemýšlím, co mě může čekat. Už je tma. Hodiny nekompromisně chystají ukončit den a já mířím na tramvaj. Bylo to fajn. DIY až na dřeň. Podívejte se na fotky v galerii a buďte příště u toho. Určitě to zase bude stát za to.
